V počáteční fázi I. světové války musela rakouská armáda ustoupit z velké části Haliče. Obrovské ztráty na ruské a srbské frontě nutily erár neustále rozšiřovat počet lůžek v nemocnicích. Plně se to týkalo také Hranic. Proto byly v září 1914 obě hranické vojenské školy přechodně evakuovány, vyšší vojenská reálka do vídeňského Nového Města, jízdní kadetka do Mödlingenu, a kasárna byla přeměněna v rezervní vojenskou nemocnici.
Stavitel Václav Jonáš byl pověřen, aby v objektu vojenských ústavů a v nedaleké, tzv. panské zahradě v majetku hraběnky Althannové urychleně vystavěl ke zvětšení nemocnice dřevěné baráky. Na podzim 1914 Jonáš dokončil 12 baráků ve dvoře vojenských ústavů, 8 za zdí a k nim přistavěl peron, koupelnu, kuchyně, prádelnu a dům pro lékaře a ošetřovatelky. Po dostavbě baráků bylo v hranické rezervní nemocnici místo pro 3730 nemocných.
Dalších 5 baráků pro 500 nemocných vyrostlo v panské zahradě naproti budově okresního soudu (dnes ZŠ Šromotova). Baráky na Šromotově náměstí sloužily později, až do konce padesátých let 20. století, jako ubytovny pro sociálně slabé občany. Vzbuzuje hluboký obdiv, že tehdejší městská rada včele se starostou Ludvíkem Poppem a zdravotní orgány města, vedené státním městským lékařem Václavem Pozdílkem, dokázaly zvládnout každodenní chod života ve městě a zabránit nejen kolapsu mizerného zásobování, ale také masovým epidemiím.
Obdivovaný rozlehlý park vojenských ústavů byl zmenšen a znehodnocen překotnou výstavbou nouzových dřevěných baráků, jejichž počet uvnitř i vně kasáren nakonec dosáhl dvaceti. K rychlejší dopravě raněných byla také zřízena na jaře 1915 od viaduktů do vojenské nemocnice železniční vlečka, která svému neradostnému účelu sloužila až do konce války. V tomto období poprvé budovy a zařízení ústavů utrpělo. Fasády a park se neudržovaly, vnitřní zařízení budov i kaple bylo zpustošeno.
Významnou osobností, která se zapsala do dějin vojenské rezervní nemocnice, byla jedna z nejvýznamnějších světových filozofek 20. století Edith Steinová, svatořečená 11.10.1998.
Vyšší vojenská reálka i jízdní kadetka se sice ve zredukované početním stavu do Hranic navrátily v roce 1915, ale v areálu kasáren i nadále zůstávala vojenská nemocnice. Po skončení války se změnila na karanténní tábor pro demobilizované vojáky různých bojišť války a dočasný zajatecký tábor, ve kterém bylo ještě v roce 1919 mezi 1600 až 2000 zajatců.
Po ukončení 1. světové války a vzniku Československa byl v objektech rezervní nemocnice zřízen Československý přechodní vojenský tábor.
